Gurmánovo pokušení a svízel, díl I.

Na tento příspěvek jsme museli sbírat materiál delší dobu a stále na něm pracujeme! Tedy - nedílnou součástí každé kultury je její kuchyně. Takže se s Vámi podělíme o to, jak jsme zamerikanizovali naše stravování. Začneme klasikou největší.

Hamburger

Na fotce je klasický čtvrtlibrák (v krůtí variantě) se sýrem, rajčetem, sladkou okurkou a cibulí. Jak hmotnost, tak rozměry značně převyšují hambáčovou housku. A to je dobře. Zmíněná sladká okurka je normální nakládačka, ale v supersladkém nálevu a používá se pro jak pro hambáče, tak pro sendiče. A je to dobrý!

Steak

Co dodat. Rozměry odpovídají americkým standardům i mému krédu - Na velikosti záleží. Při pečení jsem si spletl ovladače na sporáku a pak jsme se modlili aby se nespustil požární hlásič.



American breakfast



Následujicí dvě položky, jsem původně chtěl dát do připravovaného příspěvku Americká klišé, ale nakonec jsem si to rozmysle. Jde o toast s burákovým máslem a americkou snídani - slanina, vejce, toast a kafe.

Burákový máslo je (pro mě) velmi těžko poživatelný samotný, překvapivě s marmeládou to jde, i když pro našince je to dost neslýchaný.

Snídaně není nic tak exotického, ale bylo třeba to zkusit. Rozhodně to není vhodné aplikovat před cyklovýletem, což jsem bohužel udělal a pak jsem slaninu krkal až do odpoledne.

To nejlepší na závěr

Rizoto s krevetama a hřebenatkama (scallops)

Krevety tu mají výborný a levný, ale hřebenatky jsou absolutně delikátní záležitost.  Jedna z nejlepších chutí, jaký jsem kdy měl. Zatím jsme sehnali jen mražený, jistě ale brzy narazíme na čerstvý. To je pak ještě o třídu lepší.

A nyní to špatný:

Limonády - děs, samej cukr. Když ne cukr, tak umělý sladidlo, takže zase hnus. Království za ochucenou matonku.

Pečivo - taky děs, jenom bílej chleba, se spoustou srágor, aby byl měkej od velikonoc do vánoc. Pochopitelně ve většině je přidanej cukr.

Pivo - těšte se na pivní speciál, intenzivně na něm po nocích pracuju

Zmrzlina - hotový neštěstí, všechny chutnají stejně, překvapivě sladce, liší se jenom barvou a aromatem.

atd.....

Ale ve finále to jde.....

Zdarec

david



Horror v New Hampshire.....

...skoro každou noc nás terorizuje maniak, který trpí nespavostí.

Cesta na sever

Dneska jsme se odvážili vytáhnout paty z města. Jednak tu chcípnul pes, a taky máme dost podrobný seznam míst, která chceme v Nové Anglii navštívit.  Přesto jsme se nepustili do žádných větších akcí a vydali asi jen 50 mil na sever, do okresu Carroll k jezeru Winnipesaukee (čti jak chceš....) a přidružených jezer.  Na dálnici je povolená rychlost 55 mil (!) takže v kombinaci s panickou hrůzou z pokuty a dikuze s poldama cesta skutečně neubíhá. Jediným zpestřením je pak platba mýtného, kdy se každých 15 mil háže hrst kvótrů (čtvrťáků) do trychtýře. To mě fakt bavilo, jen to nestát ty prachy.
Nicméně jsme dorazili na místo k nádhernému resortu na břehu velkého jezera,  a jediné co mi zkazilo radost, byla potřeba natankovat. 3.8 L 6V s automatem si žádá své, hlavně po týdnu městského provozu, ale díky ekologické jízde se mi spotřebu podařilo srazit na únosných 14.4 litrů, to ale předbíhám.
Krajina je tady již mírně zvlněná, což má pozitivní psychologický efekt. Prostě vidět horizont má někdy smysl.
Výlet začal v místním muzeu - Libby. Sbírka všeho druhu : vycpanej bobr, ruka egyptský mumie, 68 ptačích hnízd, 150 let starý kleště na vytrhávání zubů (vypadaj úplně stejně jako ty současný) atp. A hlavně (stejně jako všude jinde) milí a ochotní lidi. Ti nám pomohli donavigovat nás nas bike trail, který se vine v místě původní železnice, kterou prý postavili pro děti na dojíždění do školy. Ta již nefunguje a tak jí povětšinou vysypali pískem a vytvořili luxusní cyklostezku. Napadá mě, že by to byl dobrej projekt pro naše dráhy - stejně jich spousta nevytížená a byla by práce pro ty flákače a odboráře :).
Na závěr se k nám při koupání se k nám připojil místní pejsek a tak jsme byli Hugovi nevěrný....sorry. 
Takže sumasumárum - místní Mácháč- palec nahoru. 


Zdarec D

 Všimněte si toho anorektickýho medvěda vpravo - pokrok nezastavíš....

A sakra.....!

U nás rostou .....

Chvála pivu plzeňskému

Začnu odzadu, vlastně spíš od zadku. Tedy od místa, kde se záda počínají štěpiti v prdel. Prostě mě chytly záda a vinu přičítám místním klimatizacím, které jedou na plný výkon, bez ohledu na doporučení, že by rozdíl venkovní a vnitřní teploty neměl překročit 5 stupňů.

Takže jsem se po jednom dnu prosezeném v hezky vychlazených zasedačkách a tréninkových místnostech nemohl ani nasoukat do auta.  Už už ve mně byla malá dušička, že to tu nepřežiju a dva dny jsem živořil jen díky Brufenu a vířivce, kterou máme u baráku, až přišla spása.

V obchodě jsem objevil plzničku!  Zabralo to okamžitě, i když ne na 100%, protože jí prodávají jenom v malej lahvích …..takže to ještě trochu bolí.

 Zdarec david

Potvory z moře vytažený.....

Dneska jsme měli na pláži s dětma zážitek-vedle nás -asi 10 metrů-plavalo ztracený tulení miminko,vyvolalo pozdvižení a asistenci pobřežní hlídky a policajta, kteří uzavřeli kus pláže, než asi po dvou hodinách chudáček ztracenej zas odplaval.

Zuzana

Kryštof se naučil plavat!

....tedy abych to uvedl na pravou míru, zatím jenom u břehu a hlavně pod vodou :), ale je to první krok!

zatim
D

Den na pláži

Dnes jsme poprvé vyrazili na kolech na pláž. S trailgatorem a dětskou sedačkou jsme tu takoví exoti, že nám lidi mávají z aut a pokřikují na nás. Větší excentrismus tady je snad jen separovat odpad :).
Slunce pražilo jako blázen a jen díky bohatým zkušenostem z mnoha pláží se nám povedlo dát si  jen jeden odstínek. Z fotek je patrné, kde byl nanesen krém a kde nikoli.
Důležité je, že kérky byly ochráněny.

Zdarec
D.

Nový, nikoli překvapivý poznatek

Tak jsem byli v hospodě na večeři, a dal jsem si toho jejich Budweisera......a du blejt velebnosti! Lepší teplý birrel, nežli vychlazený Bud!

Zdar D.

Jak to chodí u moře a vlastivědně-pornografická tečka na závěr

Takže moře, tedy vlastně oceán je pro nás hlavní náplní volného času. Za prvé kluci ověřili, zda je skutečně slaný - je! Za druhý je studenej a fičí od něj čerstvý větřík, který snižuje pravděpodobnost, že bych do něj zatím vlezl. Matně mi mysli vytanula vzpomínka na Balt, kde soudruzi měli kukaně na opalování, který chránili jejich árijský zadky před větříkem. V tomto chybu rozhodně neudělali.
Za třetí - o víkendu zde jsou učiněný Lurdy, podél pobřeží se nedá zaparkovat v délce mnoha kilometrů a o podivíny není nouze. Zmíním zatím největšího exota, který si na násep nad pláží nainstaloval cosi jako home-made orbitrek a za plného slunce se "procházel" nad pláží pozorujíc stovky lidí, kteří se procházeli doopravdy.

A teď perlička, speciálně po Karla, na závěr. Vzpomněl jsem si na historku, kterou nám kdysi vyprávěl - jak se hrozně těšil na VHS z domácí sbírky s názvem AMERICKÉ PARKY. My jsme je objevili....

Následují nevinné fotky z St. Wallis beach. Poslední dvě jsou z dnešního neveselého pokusu o surfing. Skončilo to průtrží.

Kulturní šoky středoevropanovy - část I.

Protože je tady všechno trochu jiné, stojí za to vyvrátit, či potvrdit některá klišé....

1. Všechno je (trochu) jinak - auto (pochopitelně) na to se zvykne hned a kamera a obrazovka snímající pozadí při couvání je fakt příjemná :), zámky na dveřích (s tím bojuju), i třeba  nahuštění pneu - zatím jsem nezvládl :)

2. Obezita je zde opravdu normou - a je to tak, že se věci přizpůsobují tomuto faktu, a ne že tlustý hubnou....takže kolečkový křesla pro tlustý, a 25-30 letý lidi s holema jsou zde běžný

3. Americký vlajky - frekvence jejich výskytu snese s Čechama jediný srovnání - a to s počtem kosočtverců na českých zdech. O obou národech (v dobrém i ve zlém) to dost vypovídá :) .

4. New Hamshire - má jako národní motto "Live free or die", což v praxi znamená, že je to jeden z mála států, kde se může jezdit na motorce bez helmy, čehož lidi hojně využívají. Prostě je jim tato "svoboda" milejší, než rozbitá makovice. Opět prudký kontrast s EU. Ať si laskavý čtenář utvoří úsudek dle svého přesvědčení.

To jest zatím vše, ale tato série bude pokračovat....

David

Toť zatím vše

První den v novém světě

Když vstanete v 3:45 ráno, tak toho můžete spoustu stihnout. Třeba dva hysterické záchvaty do 6:00 (díky Šimone !), ale také být první na pláži....

Jak to začalo

Den začal zostra, když pro nás taxík přijel o čtvrt hodiny dřív, v 4:45, což bylo přesně 13 minut poté co jsme vstali.Všechno jsme měli ale pochystaný, takže nebyl problém. Kopli jsme do sebe kafe a přenesli zmítající se děti do auta.

Na letišti stojí za zmínku pouze nemorální cena balení autosedaček do strečové folie, 95 kč/ks. Pro další příběh je důležité vědět, že jsme si do kabiny vzali kočárek. Cesta do Londýna nebyla, vzhledem k malému prostoru v letadle, nic moc, ale personál BA se k dětem  chová moc hezky a dokonce dostali nějaké dárky.

Přestup v Londýně byl zajímavý. Na první pohled se zdá hodina a 3/4  dost.  Při výstupu z letadla nám stewardka řekla, že kočárek si musím vyzvednout na výdeji zavazadel, což znamenalo vyjít z odbavené zóny. Zuzka s dětma zůstala nahoře na terminálu a všichni jsme doufali, že se zase shledáme. Pochopitelně jsem kočárek nenašel, zato jsem ztratil asi 30 minut, které nám pak chyběly ke klidnému přestupu. Zpocenej jako zvíře, jsem pak absolvoval přesun, další  prohlídku a ve finále shledání s morálně rozloženou rodinou. Bonusem pro nás bylo zjištění, že naše gate je B a my byli na A, takže jsme cválali na metro, které spojuje jednotlivé budovy. Připadal jsem si jako pan Haničinec, když v televizi předvádí infarkt. Tou dobou byl kluci už úplně tuhý, ale nebyl čas ptát se kdo na tom jak je.

Ohromnou úlevou pro nás byly sedadla v economy plus – byly vždy jen 2 vedle sebe a výrazně víc prostoru. Díky tomu cesta proběhla poměrně klidně. Servis prvotřídní.

Při vyzvednutí zavazadel nás upoutal, uprostřed haly, náš kočárek, který se smutně povaloval na zemi a všem překážel. Šimon do něj hned skočil.  Vše se v dobré obrátilo.

Cesta dodávkou byla dobrá a řidič nám dal spoustu rad  a upozornil nás, že začátek října je prostě v New Hapshire nádhera.

Do nového domova jsme dorazili kolem třetí jejich času a deváté večer našeho biologického. Vytuhli jsme krátce poté.

David

PS: dnes ráno jsem slyšel Kryštofa jak říká " Šimone vezmem si ty americký vlajky ....a teď jsme američani"

Ještě tady jsme....

Drazí přátelé,

díky za příjemné rozloučení o víkendu, bylo to super. Pro publikování našich zážitků a postřehů jsem zřídil tento blog, kde vás budem průběžně informovat o tom, jak se nám vede.

Zatím tady ještě jsme.....do pátku ráno

David