úterý 23. srpna 2011

Sunday, bloody Sunday

Po sobotním výletu do Pawtuckaway  jsme byli pevně rozhodnuti 1) pořádně relaxovat 2) sbírat houby, o které tu nikdo nejeví sebemenší zájem. Laskavý čtenář posoudí, jak se nám to podařilo.
Od minulého  návštěvy Wolfeboro jsme měli tip na bike-traily, které tam zřizuje místní lyžařský (!) klub. Tentokráte se navigace nemýlila a na první pokus jsme trefili parkoviště u trailů. A skutečně na na budce, která patřila Ski klubu bylo známé logo Swixu a teploměry pro určení optimální mázy. Traily samotné byly kratičké a klikatě pospojované, nicméně vhodné i pro Kryštu bez tažné tyče. Proto jsme se mohli oddat houbařské vášni. Hub tam bylo takové neuvěřitelné množství, že se to dá srovnat jen s nejlepšími sezónami u nás. Pochopitelně jsme neměli košík, a tak jsme je jen občas vyfotili. Následují fotky a popisky jsou vysoce odborné, a proto  trochu nudné pro ty, kteří nemají dostačné vzdělání.


Tak tohle je prašivka, těch tam bylo spousta....


Tohle vůbec netuším....

Nějaká  odrůda křemenáče, nebo co

Tohle vypadá na babky.....


Hřib!



 2 Hřiby
 Kozák nejspíš

Takto bychom mohli pokračovat dále. Poté co jsme takto zkombinovali cyklistiku a houbaření, bylo načase zkrekreovat se na pláži u jezera. Cestou se projevil kritický den v plné síle: Cyklostezka, jak jsem již jednou psal, je zde na místě původní tratě a při příždění jedné z kolejí s sebou, vlastně i se Šimonem, sekla a položila to. Naštěstí je sedačka opravdu šikovně navržená a ochránila Šimáka před zraněním a Zuzka si vysloužila krásnej silniční lišej. Budu pokračovat v rychlém sledu - koupání - bouřka (stihli jsme to)- cesta domů - Šimon si rozbil hubu v koupelně o topení = další krev jak z vola a 2 elestický stehy pokoutně doma přilepený - Kryštofovi se spustila SAMA OD SEBE krev z nosu a opět krve jak vola. Jenom já (kterej na to mám nárok) nic. Ale už týden mě pronásleduje šílená chuť na kroupový jelito.

Zdar kamarádi
D





Žádné komentáře:

Okomentovat