Pozorování velryb

Dnes jsme se vydali na dlouho plánované pozorování velryb. Shodou několika okolností, které sdělím zájemcům po návratu v restauraci u Kozlů, po desáté večer a třetím pivu, jsme jeli z Rye a ne z jižnějších přístavů.


Na úvod několik technických detailů:


Teplota vzduchu: max. 17°C a na větru výrazně míň
Teplota vody: max. 15 °C
Rychlost větru: velká
Kocábka: malá
Tlak vzduchu přepočítaný na hladinu moře, v hectoPascalech: nemám ponětí, ale vždycky se to říká
Vlny: šílený








Tedy, loďka vyrazila na čas směrem širé moře. Prvních 20 minut nás vlny bavily, asi jako baví první jízda na horské dráze. Zkuste to ale 5 a půl hodiny....
Nicméně po cca hodině a půl loď náhle zastavila a velrybí instruktorka začala hlásit, že v okolí je jedno zvíře. Srandovní bylo, že poloha se hlásila stejně jako poloha nepřátelských stíhaček ve válečných filmech - "zvíře je na třech hodinách" nebo "velryba se potopila na desáté hodině".
Náš první kus, ale udělal žbluňk ihned po první hlášce a už se nevynořil. Měl jsem kliku a v danou pikosekundu jsem zrovna čuměl správným směrem a tak jsem zahlídnul ploutev a hřbet. Následujících 20 minut jsme kroužili kolem a čekali na vynoření, ale marně. Asi jsme byli svědky prvního utopení velryby v dějinách. Tato smutná příhoda nás vedla k rozjímání nad tématem, zdali tato zanedbatelná skutečnost bude opravňovat lodní společnost tvrdit, že jsme svoje viděli a vstupné nebude vráceno. Obavy však byly liché.
Za další asi půl hoďku jsme narazili na další, tentokrát velké zvíře. Říkají mu Right whale, protože od středověku tohle byla ta pravá velryba, majíc ten pravý a žádaný tuk. A taky velrybáři měli pocitm že takhle má pravá velryba vypadat. Z tohoto důvodu je CELOSVĚTOVÁ populace těchto chudáků asi jen 4000 ks a v severním Atlantiku je jich jen 425. My jsme dnes viděli dva z nich.
Bohužel regule říkají, že se nelze přiblížit blíže než cca 50m. Posádka zkoušela volat o speciální povolení, ale marně. I tak se nám ji podařilo zachytit. Ona se jen tak jakoby povalovala na hladině.


http://en.wikipedia.org/wiki/Right_whale

Tou dobou nám se Zuzkou bylo už dost blbě, lodička se kymácela jako divá a my prožívali pocity srovnatelné s nejhorší kocovinou, kterou umí snad jen rybízový víno. Děti byly na Kinedrylu a bylo jim fajn.
Ale zpět k velrybám, resp. velkým rybám, protože dalším kouskem byla tzv. ocean sunfish, která se opět líně povalovala u hladiny a nejedná se o savce. Byla fakt velká a divná.
Pro mladé přírodovědce http://en.wikipedia.org/wiki/Ocean_sunfish

No na zpáteční cestě jsme potkali druhého Right whala, ale než jsem vyměnil objektiv tak mrsknul ocasem a byl v čudu, a já jsem přišel o jedinou slušnou fotku dne.
Dál jsme viděli taky pár skákajících tuňáků a delfíny. Ale bylo toho relativně málo, protože sezóna končí a všichni se stěhují na jih.
A cesta zpátky byla mým a Zuzaniným bojem s děsnou touhou poblít palubu, děti, kapitána a ostatní cestující s jejich dětmi....


Ahoooooj kamarádi


 D.