neděle 30. října 2011

Kokosy na sněhu

Jak jsem již psal, napadl nám sníh. Dlouho jsme v to doufali, protože jsme si neuměli představit jak to bude vypadat na pláži a u moře vůbec. Bylo velmi zvláštní vidět místa, která máme spojená s koupáním a letními radovánkami, zasněžená....
Asi následkem sněhové bouře na východním pobřeží byly vlny opravdu velké, a kde jsou vlny, jsou také surfaři.














Husa party a nečekaná nadílka

Abychom mohli uzavřít kolečko mezinárodních večeří, kterých jsme se účastnili, byla tentokrát řada na nás. Pro prezentaci českého kulinářství jsme vybrali klasiku největší - husu, knedlík a zelí. Sehnat husu není vůbec jednoduché a pominul-li možnost přejet ji autem na kruhovém objezdu (kde se často pasou divoké husy, na střídačku s policajtama, jak vypozoroval Kryštof), zbyla jenom možnost si ji za nekřesťanské peníze objednat v místním lahůdkářství. Protože se nakonec věhlas české kuchyně a našeho umu rozkřikl a auditorium se rozrostlo ješte o dva lidi, pojistil jsem množství jídla ješte vepřovou pečení na jablkách.
Upéct husu trvá dlouho pokud je mladá a tučná (E.M. Remarque, Na západní frontě klid), ale ve finále to není žádná velká věda. Výzvou byly knedlíky. Pro slavnostní příležitost se hodí jedině Pajfalský knedlík, vařený ovšem v ubrousku. Díky internetu jsem našel toto http://www.labuznik.com/forum_posts2.php?ID=4670

A výsledek je ohromující. Vřele doporučuji. Bez jakékoli skromnosti můžu říct, že to bylo vynikající a přítomné osazenstvo si odneslo hluboký zážitek v podobě žlučníkového záchvatu, ze kterého nás dostalo jenom pivo a kávový likér.

Celý podvečer a večer dost sněžilo, díky čemuž jsme si pak mohli jít ven hrát s dětmi do sněhu. Cesta autem zpáty domů byla dobrodružství. Sníh v tuto roční dobu není obvyklý a snad to byl i rekord.

Zdar
D.



Prezentace je důležitá

 Chudák Tavish celý večer trpěl....


 Španělský sněhulák

neděle 23. října 2011

Halloween, část 1.

O víkendu jsme byli u naší kamarádky Lesley, která nás vzala na sběr jablek, což je oblíbená aktivita pro lidi z města. Můžou si za  natrhat jablka přímo ze stromu a ještě se projet traktorem a to vše za cenu nesrovnatelně vyšší než je v obchodě.....no nekup to. Nicméně jde o atrakci a tak je třeba pustit chlup. Celá tahle akce by byla jen fádním zabitím času před opulentní večeří, kdybychom omylem nenarazili ma halloweenskou atrakci, kterou místní podnikavci právě dokončovali. Díky tomu byla zadarmo. Šlo o jakousi stezku odvahy, připravenou s nemalou rafinovaností a důvtipem. My tam byli za bílého a dne a představam noční procházky, kdy na vás každou chvilku někdo  namaskovanej bafne, všede je umělý kouř a jiný úchylný triky, mě dost tížila.
Smyslem (jako v americe téměř vždy),ale je vydělat prachy, pokud možno zábavnou formou. Místní nadšenci, asi míli dlouho trasu stavěli od února, a na první den prodali (online) 1000 lístků. Každný za 12.5 dolaru. Bravo!
Halloween je tady braný jako sranda svátek, kdy se všichni odvazujou a téma je všeobecné známé : kostlivci, umrlci, dýně,  rakve a tak. Historicky to prý sahá až do keltských dob...
Pro Čechy zajímavé a těžko pochopitelné je, že se to celé obejde s minimem alkoholu. V tomto příspěvku se budu věnovat pouze navštívené "stezce" a Halloween jako takový rozeberu po účasti na slavnostním průvodu, který se bude konat příští neděli. Nechme promluvit fotky....














Odpočívejte v pokoji
D.

Portsmouth

Uvědomil jsem si, že dlužím čtenářům něco málo o městě, ve kterém žijeme a rozhodl jsem se tento dluh srovnat.
Jak jsem několikrát zmínil, je Portsmouth jedním z nejstarších měst v USA, a jeho obyvatelé jsou na tento fakt patřičně pyšní.  První zmínky o průzkumech této oblasti jsou datovány do roku 1603 a založení osady do roku 1630. Takže někdy v letech kdy se u nás odehrávaly před a pobělohorské události.  Tehdy se však jmenovala Piscataqua, jako řeka, na jejíž březích byla vybudována. Později byla přejmenována na Strawberry Banke, podle množství divokých jahod rostoucích na březích a nakonec na Porstmouth, na počest nejváženějšího ze zakladatelů, který byl kapitánem v anglickém městě Postsmouth, v hrabství Hamspire.


Portsmouth byl významným přístavem i průmyslovým městem s doky a jeho význam během let rozličně osciloval. Nyní jeho populace čítá něco kolem 20, 000 lidí.

Zmíněný Strawberry Banke je zachován v téměř původní podobě, ve formě skanzenu, které věrně kopíruje městečko z 18/19 století. Některé domy a zahrady jsou volně přístupné, a v některých návštěvníky vzdělá dobově oblečený průvodce. Některé domy jsou zcela zrenovované, jiné naopak obnažené až na konstrukci, a to z didaktických důvodů: ukazují konstrukci domů a práci, která vedla k jejich rekonstrukci.
Návštěva pro mě byla opravdu velkým zážitkem, asi proto, že v Evropě je historie všudypřítomná, zatímco tady je to něco mimořádného a hýčkaného. Strawberry Banke je pravým otiskem doby není těžké se vžít do pocitu kolonizátora.


Na následujícím obrázku je pánský salón v domě místního spisovatele, jehož jméno jsem zapomněl. Důležité však je, že tento pán přesvědčil ke spisovatelské dráze svého přítele, jakéhosi Samuela Clemense. Někdo ho zná pod pseudonymem Mark Twain :). 

 Zrod politických stran (i politika sama) se odehrával v tavernách a hospodách. To máme s politickou historií s američany společné. Zatímco v USA se později přesunula do kongresu, u nás ten hospodský styl zůstal dodnes.
 Počátky americké kultury jsou velmi úzce propojeny se zednářskou organizací.

 Místní obchůdek na Růžku.....
 A nezbytná Cambellova polévka. Interiér a zboží jsou ze 40. let....


 Americká snídaně, model 1950
 Obývák z 50. let

 Tohle už není Strawbery Banke, ale stále je to centrum


A to je zatím vše
D.